Na vodě mi záleží

Na vodě mi záleží
O významu vody pro člověka či pro krajinu a vše živé je nutné a potřebné stále hovořit a hlavně pro to také něco aktivně dělat.
V minulosti, v 80. letech jsem se jako úředník mající na starost ochranu přírody a krajiny vždy snažil o udržení vody ve volné krajině, třeba tak, že jsem se negativně vyjadřoval k plánovaným plošným melioracím v místech, kde tento zásah byl nepotřebný, často i kontraproduktivní. Nutno dodat, že ne vždy se nám podařilo nesmyslnému opatření zabránit, až čas ukázal, že velká část meliorací skutečně nesplnila svůj účel, stálo to poměrně velké peníze a v současné době hledáme a realizujeme nápravná opatření. Rychlé odvedení vody z krajiny, zatrubněné potůčky, napřímené toky potoků a řek – to je prostě špatně.
Jako ochránce přírody jsem se podílel na vybudování desítek drobných i větších tůní či menších mokřadů.
Jako senátor jsem prosadil do novely vodního zákona legálnost zpřírodňovaní (renaturaci) drobných vodních toků. Tam kde si příroda již sama pomohla od betonových dlaždic a potůčky začínají opět vytvářet tůňky a meandry, tak v těchto případech už nemá správce povodí povinnost vracet tyto potůčky do „původního stavu“, jako tomu bylo doposud. Jde dohromady o deseti-tisíce kilometrů drobných vodních toků (dle analýzy je potenciál k tomuto na 108 000 km). Ve svém důsledku toto opatření přinese zpomalení odtoku a tím i udržení vody v krajině a velmi významné je určitě také pro biodiverzitu.
Jako ochranář určitě nekončím a hodlám se vodě a krajině dále intenzivně věnovat. To vše uvádím spíše na vysvětlenou, abych uvedl, že mi voda určitě není lhostejná, naopak.
Na jednom sociálním fóru jsem byl v těchto dnech napaden, že jsem nepodpořil petici Voda je život při projednávání v Senátu. Šlo o velmi zjednodušené hodnocení pana Radka Novotného, jednoho z autorů této petice.
To, že privatizace vodárenství byla divoká, ne úplně promyšlená, tak jako celá řada privatizací v 90. letech je bezesporu pravdou. Já jsem pro prodej vodárenských akcií města Nový Jičín jako zastupitel nehlasoval. Nicméně znárodňovat po stylu komunistů nejde, to snad většina chápe.
Obce, města mohou, pokud jim končí smlouvy, řešit vodárenství po své linii, je to jejich svobodné rozhodnutí a pokud se do toho pustí s rozmyslem a rozvahou, pak to jenom podporuji.
Pan Novotný přišel před více než rokem do Senátu s peticí, všechny příslušné senátní výbory po projednání shledali předmětnou petici jako nedůvodnou. Marně jsme také čekali na zástupce petentů při projednávání této petice ve Stálé senátní komisi VODA-SUCHO, kde jsem členem, a tato komise je určitě správným místem k projednání takového tématu, prostě se nedostavili.
Nedůvodnost petice následně drtivě potvrdilo i plénum Senátu (PRO 51, PROTI 6, Zdržel se 13).
O tom, že jsem hlasoval PRO takový názor mě především přesvědčil sám pan Novotný, který na plénu sice přečetl své vystoupení, ale vzápětí odešel, aniž by si vyslechl a následně reagoval na vystoupení kolegů, kteří se vodárenstvím dlouhá léta zabývají, podotýkám, že šlo o senátorky a senátory, kteří jsou plně v obraze z hlediska zájmů obcí, jde o komunální politiky ve funkcích starostů.
Negativně se k petici vyjádřil i přizvaný zástupce odpovědného rezortu, tedy Ministerstva zemědělství.
Komunikovat jen na internetu a sociálních sítích a neověřovat přitom pravdivost informací je za mne špatně.
Prameny:
– stačí zhodnocení od p. Punčocháře v čase od 56:35 do 1:08:30, ale kdokoliv si to může zhlédnout celé
– o tom, že autoři petice odešli, aniž by si vyslechli argumentaci, proč je jejich petice zbytečná se hovoří několikrát, např. v čase 1:36:55 sen. Hubáčková