Nepřiměřená kritika EU také v senátním Podvýboru pro zemědělství

Včera, 8. prosince 2021, jsem se mimo jiné účastnil jednání senátního Podvýboru pro zemědělství, který se zabýval společnou zemědělskou politikou (SZP) ve vztahu ke „Green Dealu“, resp. Novou lesní strategií EU do roku 2030. Mimo členů předmětného podvýboru byli přítomni (přímo či on-line) zástupci dotčených rezortů (MZe, MŽP), samozřejmě zástupci Lesy ČR, s.p., soukromých lesů, ale také akademická obec zastoupená především Českou akademií zemědělských věd.
Kritika Evropské komise za předložení lesnické strategie v daném znění byla velká, tak nějak se zapomínalo na to, že jde o sdělení, tedy komunikační dokument, který slouží především jako informační podklad pro další diskusi v evropských a národních institucích. Rozumím tomu, že se tento materiál nemusí líbit, může k němu být celá řada výhrad, ale je bezesporu pro naše lesnictví inspirativní. Nejde dále jen uvažovat o našich lesích jako o továrně na dřevo, minimálně za stejně důležité se musí začít zohledňovat další, ekosystémové funkce lesů. Evropská lesnická strategie počítá s poskytnutím finančních pobídek a s rozvojem režimů plateb vlastníkům a správcům lesů za poskytování ekosystémových služeb.
České lesy nejsou určitě v dobré kondici a určitě za to nemůže Brusel. V tomto smyslu jsem se také na tomto jednání vyjádřil. Panuje velká obava z krácení finančních prostředků pro potřeby lesního hospodářství, tomu rozumím, především jde o národní peníze, které dokrývají obrovské finance z EU na SZP. Čemu už moc nerozumím je soustavná, někdy bezbřehá kritika EK, že má snahu řešit obrovské problémy spojené s klimatickými změnami. Kde bychom vzali peníze na obnovu zdevastovaných lesů, kdyby nebylo našeho členství v EU?