Anabáze kolem plošné aplikace Stutoxu II, tedy rodenticidu určeného k hubení hlodavců, pokračuje.
Agrární komora, Zemědělský svaz, tedy zastánci průmyslového zemědělství, společně s Ministerstvem zemědělství se nevzdávají, dnes přišlo toto ministerstvo s oznámením, že připravuje postup, který inspektorům ÚKZUZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský) umožní PLOŠNOU aplikaci tohoto přípravku nejen povolit, ale i přímo nařídit.
Podle schváleného návodu na použití je možné Stutox II aplikovat pouze do nor, nikoliv plošně, ÚKZUZ by tak šel v zásadě sám proti sobě.
Nicméně zcela zásadní je, že plošná aplikace znamená ohrožení zvláště chráněných živočichů a vážné narušení potravního řetězce, v té souvislosti je dle mého soudu, a nejen mého, také nezbytná VÝJIMKA ze zákona o ochraně přírody a krajiny. Jsem opravdu zvědav, zda si příslušné orgány ochrany přírody vezmou „na triko“ její vydání.
První zkušenosti s letní aplikací by měly být v tomto smyslu silně varující. O jedné takové jsem se tehdy rozepsal zde:
Není sporu o tom, že gradace hrabošů v některých regionech dosáhla poměrně extrémních rozměrů, určitě je na místě i určitá kompenzace škod ze strany státu. Stát by však měl bezesporu vzít v této souvislosti na zřetel, zda ten či onen zemědělec řádně hospodaří, jestli provedl patřičná agrotechnická opatření, zda třeba nainstaloval na své ohrožené polnosti tzv. berličky, které nepochybně umožňují dravcům a sovám snadnější lov drobných zemních hlodavců. Hlubokou orbu, ani ony berličky v krajině bohužel zaznamenávám jen zcela ojediněle.
Dnes (23. ledna 2020) na konferenci Pestrá krajina (záznam zde), kterou pořádala Asociace soukromého zemědělství ve spolupráci s ČZU (Česká zemědělská univerzita v Praze), z úst přítomných, oceněných „malých“ sedláků několikrát zaznělo, že s hraboši „válčí“ poměrně úspěšně, bez použití jedů.
Nikde v okolních státech problémy s hraboši v takovém rozsahu nemají, je to nasnadě, nikde v Evropě není průmyslové zemědělství, velké širé rodné lány jsou pouze u nás a na Slovensku.
Chce to vzít rozum do hrsti a konečně začít realizovat postupnou změnu našeho zemědělství, určitě to však není o aplikaci jedů.
Zemědělci a lesníci mají nesmírnou odpovědnost za biodiverzitu krajiny a stát je pak povinen připravit vhodné motivační nástroje. Snad se to podaří v rámci připravované nové zemědělské politiky EU.
Ze strany naší vlády je zatím spíše enormní snaha směřována k udržení stávající dotační politiky, tedy nezastropování základních dotací a udržení agroenvironmentálních dotací v poloze, která nepřináší pro krajinu a půdu žádnou přidanou hodnotu.