V minulém týdnu projednalo plénum Senátu sdělení Evropské komise k podobě Společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2020, k tomuto tisku jsem byl Výborem pro záležitosti EU určen zpravodajem. Jde o jakousi politickou vizi, přičemž mezi hlavní navrhované změny patří větší pravomoci členských států a větší odpovědnost za výběr toho, jak a kam se budou investovat finanční prostředky získané ze SZP. Měly by být používány tak, aby plnily prioritně cíle týkající se ochrany životního prostředí, změny klimatu a udržitelnosti. Navrhováno je intenzivní prosazování moderních technologií, podpora mladých lidí v tom, aby se zemědělství profesionálně věnovali. To je bezesporu velký problém i u nás, není adekvátní zájem o studium zemědělských oborů a může se stát, že nám budou brzy chybět profese agronoma, či zootechnika.
Z pohledu Komise a většiny členských států je potřeba změnit SZP ve prospěch menších a středních zemědělských podniků, pozice naší vlády je v tomto negativní, což je dáno jinou strukturou zemědělských podniků, jejich velikostí, kde se velmi výrazně odchylujeme od zbytku Evropy.
Jako zpravodaj jsem se v tomto smyslu přihlásil k evropskému modelu, který stojí právě na rodinných farmách. Osobně se přikláním k zastropování vyplácených přímých plateb (v rozumné výši) a jsem pro širší a cílenou podporu malých a středních zemědělských farem. Proč? U malých a středních podniků vidím daleko vřelejší a odpovědnější vztah k místu hospodaření, citlivější vztah k přírodě a krajině. Především menší zemědělci vytvářejí pracovní příležitosti přímo v místě podnikání, snaží se zpracovávat své produkty a nabízet potraviny „ze dvora“, tvoří v obcích ekonomické a sociální vazby. Oproti firmám hospodařícím na tisících hektarech mají obrovskou kapitálovou nevýhodu. Často sídlí ve zdevastovaných zemědělských areálech, které jsou spíše brownfieldy a vyžadují obrovské náklady na revitalizaci.
Zdůraznil jsem, že zemědělství není jen produkce potravin, ale také systematická péče o krajinu, má zásadní vliv na vodní režim v krajině a biodiverzitu.
Půda je nejcennější neobnovitelný planetární zdroj a tak bychom se k ní měli chovat a to i s ohledem na to, že největším environmentálním problémem Země je nárůst lidské populace.