Voda z kohoutku

Jedním ze senátních tisků, u něhož v současné době mám funkci zpravodaje, je také návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o jakosti vody určené k lidské spotřebě, jinak řečeno o vodě z kohoutku.

Stávající směrnice EU je 20 let stará, tedy překonaná a její novelizace je z mého pohledu potřebná. Jsem také toho soudu, že kvalita vody by měla být v zásadě stejná v celé Evropě, nikde v EU bychom neměli mít obavy se napít vody z kohoutku, či z ní vařit.

V tomto smyslu jsem také novelu směrnice podpořil, usnesení našeho výboru pro evropské záležitosti tak nebylo plně v souladu s pozicí vlády k této problematice.

Je v našem eminentním zájmu, prioritně z národního hlediska, chránit zdroje vody, vodovodní sítě a logicky bychom měli vědět o naší pitné vodě, o možném znečištění a tím i ohrožení lidského zdraví, co nejvíce.

Za alarmující považuji zjištění vyplývající z evropského průzkumu, že pouze 19% obyvatel EU důvěřuje vodě z kohoutku. To je bezesporu potřeba změnit, i v návaznosti na produkci plastových obalů, které představují další obrovský civilizační problém.