Za pět minut dvanáct: Strategické plány ČR a udržitelný rozvoj

Seminář s tímto názvem proběhl 19. 2. t. r. v prostorách Poslanecké sněmovny PČR, pod záštitou předsedkyně podvýboru pro udržitelný rozvoj, poslankyně Jany Krutákové. Symbolicky byl zahájen v 11:55, tedy za pět minut 12!

Už dlouhá léta si lámu hlavu nad tím, co vlastně je udržitelný rozvoj a zda jsme vůbec schopni najít rovnováhu mezi ekonomickým růstem a udržitelným rozvojem.

Cíle stanovené v této souvislosti OSN zahrnují 17 klíčových oblastí (viz foto), všechny státy se zavázaly pro jejich naplnění, a to v období let 2015-2030.

 

Pod pojmem udržitelný rozvoj si pak máme představit zlepšující se podmínky lidí při současném zachování biodiverzity a všech přirozených funkcí přírody. To jsou nadmíru obtížné cíle.

ČR má k plnění těchto cílů zřízenou Radu vlády pro udržitelný rozvoj, která v současné době spadá pod rezort životního prostředí a předsedá jí místopředseda vlády a ministr ŽP Richard Brabec. Z přednášky Jana Mareše, vedoucího oddělení udržitelného rozvoje, mi vyplynulo, že náplní jejich práce je především jakási sumarizace a vyhodnocení údajů, které jim v této souvislosti poskytují ostatní rezorty. Je to tedy jakési technické a administrativní zázemí. Z přednášky pana Mareše v zásadě vyplynulo, že si ČR stojí v plnění cílů velmi dobře, v roce 2017 bylo Česko na pátém místě v celosvětovém měřítku. To zní hodně optimisticky, nicméně dle mého soudu je realita někde úplně jinde a v tom mě utvrdili další dva zásadní příspěvky, které zazněly na semináři. První byla přednáška prof. Bedřicha Moldana věnovaná současným globálním rizikům a druhá Dr. Vladimíra Špidly zabývající se problematikou spolupráce při prosazování udržitelného rozvoje. Tyto přednášky určitě nebyly optimistické, naopak šlo o věcný, zcela reálný a pravdivý pohled na tuto závažnou problematiku. Z mého pohledu je především „zakopaný pes“ v ekonomických cílech udržitelného rozvoje, jde především Cíl číslo 8, kde se hovoří o ekonomickém růstu. Zatím mě nikdo nepřesvědčil, že udržitelný život na planetě, tedy zachování naší civilizace, jde dohromady, ruku v ruce, s ekonomickým růstem. Možná jde spíše o to, jak si kdo ekonomický růst představuje, bezesporu je na planetě řada rozvojových zemí kde je růst ekonomiky potřebný a žádoucí. Naše ekonomika je poměrně hodně vyspělá, nicméně žádoucí je intenzivně průmysl inovovat, měnit jeho strukturu, pracovat na infrastruktuře, či odpovědné výrobě a spotřebě.

Dle mého se zatím laxně stavíme ke klimatickým změnám, k čisté energii, k environmentálnímu vzdělávání nebo k záchraně biodiverzity. Plýtváme přírodními zdroji, zrovna v těchto dnech jsem se dozvěděl o záměru vybudování obrovských skladových hal na Bílovecku, spojených se záborem desítek hektarů zemědělské půdy, tedy neobnovitelného přírodního zdroje.

Samozřejmě se budu v této souvislosti angažovat, ptát se odpovědných orgánů na ochranu zemědělského půdního fondu, jak se k žádostem o vynětí pozemků ze ZPF postaví, a jestli není u nás ochrana půdy jenom prázdné slovo, jestli nezapomínáme na budoucí generace.

Myslím, že je opět na pořadu dne novelizace zákona na ochranu zemědělské půdy a v té souvislosti i krajiny.

 

24. 2. 2019

Petr Orel