Srpen 1968

Moje vzpomínky na srpnovou okupaci jsou živé, tyto velmi dramatické dny jsem prožíval v Novém Jičíně jako devítiletý kluk. Do té doby pozitivní názor a obdiv k Rudé armádě, Sovětskému svazu- osvoboditeli, se naprosto zhroutil a obrátil. Invaze naši rodinu zachytila na prázdninovém pobytu na chatě u přehrady Bystřička. Pořád mám v paměti vojenskou kolonu, kterou jsme potkali při návratu zpět na Domorazu a ruské vojáky s puškami s bodáky, kteří nás nepustili dále, ale donutili otočit zpět na Valašské Meziříčí. Náš „dětský odboj“ tehdy spočíval v psaní nápisů vápnem, „Ivane běž domů“ a podobně. Vrcholem naší odvahy pak bylo sledování malé ruské jednotky, krátce usídlené v lese Hrabí, kterému jsme říkali Bernatský les. Od těchto srpnových událostí mám opatrný přístup ke všemu velkému – „balšomu“, k tomu co dokáže „převálcovat“ malé, k velkým národům, ……, ale i k velkým politickým stranám.

Petr Orel