Společná zemědělská politika

Na právě proběhlém jednání pléna Senátu patřil balíček senátních tisků týkajících se tzv. Společné zemědělské politiky (SZP) na období 2021-2027 bezesporu k těm, které byly v centru pozornosti. Jako zpravodaj tohoto velmi obsáhlého materiálu jsem se snažil získat k jeho posouzení všechny relevantní informace. Seznámil jsem se s postoji a stanovisky všech stavovských zemědělských organizací, hovořil jsem s lidmi v terénu, tedy farmáři a mimo dalšího jsem se také zúčastnil meziparlamentní diskuse k této tématice v Evropském parlamentu v Bruselu.

Alfou a omegou problematiky SZP je v ČR postoj k zastropování přímých plateb. Na to se názory diametrálně liší, postoj zastánců průmyslového zemědělství (Agrární komora, Zemědělský svaz) je negativní a tento postoj zastává i vláda ve své vládní pozici.

Nejméně jedna třetina subjektů podnikajících v zemědělství v ČR zastupována především Asociací soukromých zemědělců má názor opačný, klaní se naopak k omezení výše přímé podpory a její degresivitě (zjednodušeně – postupnému poklesu).

Je nesporné, že velké zemědělské podniky mají řadu kapitálových výhod, lepší postavení na trhu, snazší přístup k úvěrovému financování apod. Jejich podporu v rámci SZP tak nelze lehce ospravedlnit. Ani v kohézní politice EU, neboli politice hospodářské, sociální a územní soudržnosti EU, neexistuje nic jako „úplná rovnost příjemců“.

Vzhledem k tomuto rozštěpení názorů mezi zemědělskou veřejností jsem v usnesení navrhnul, aby Senát v této věci zaujal neutrální stanovisko a nepodpořil tak postoj vlády v této otázce. Po poměrně bouřlivé a dlouhé diskusi však tento návrh přijat nebyl, podotýkám, že při projednávání v garančním Výboru pro evropské záležitosti byl naopak přijat jednomyslně a v daném znění jsem jej předkládal na plénu Senátu.

Rozpočet na SZP na léta 2021 – 2027 je ve výši 365 miliard EUR, pro ČR je v rozpočtu SZP vyhrazeno celkem určeno 7,732 mld. EUR, tedy zhruba 200 mld. Kč. To je samozřejmě obrovská částka, o kterou již stojí za to hodně lobbovat. Je potřeba ještě poznamenat, že ČR by i při zastropování o žádné peníze nepřišla, byly by přesunuty do tzv. druhého pilíře SZP (rozvoj venkova), či na jiné projekty v rámci SZP. Zastropování ve výši 100 tis. EUR (tedy cca 2,6 mil. Kč) by se týkalo 1229 podniků, z celkového počtu 29 998 zemědělských subjektů.

Jak jsem již zmínil, je u nás na vládní úrovni preferováno tzv. průmyslové zemědělství, které se mnohdy uvádí jako jediný způsob jak zajistit dostatek potravin. Bezesporu bylo dosaženo velmi vysoké produktivity práce, plodiny pěstované v průmyslovém zemědělství přinášejí stále pozoruhodné výnosy. Nicméně jak dlouho?!

Jsme svědky zhroucení vnitřní struktury půdy, změny fyzikálních vlastností půdy, ta je schopna nyní přijímat pouze zlomek dešťových srážek. Máme až 90% utužených půd v podorniční vrstvě, což samozřejmě velmi omezuje vsakovací schopnost půdy a přímo ohrožuje hladinu spodních vod. Více jak polovina zemědělské půdy je v nějakém stupni ohrožení vodní, či větrnou erozí.

Považuji za nesmírně důležité vyvážit produkční a mimoprodukční funkce krajiny, přispět k různorodosti krajiny a pozitivně ovlivnit biologickou rozmanitost. Mám silné obavy, že tak jak se podcenila řada varování ve vztahu k lesnímu hospodaření, a to už z 90. let minulého století, tak se dnes jen velmi vágně vnímají současná varování, co se týká ochrany půdy, a to jak z hlediska jejímu zcela nepřiměřenému a neuváženému záboru, tak z hlediska její kvality. Půda je v dle mého soudu v rovnocenném postavení s vodou a ovzduším, jde o neobnovitelný přírodní zdroj.

 

20.10.2018

Petr Orel