Společná zemědělská politika EU

V úterý 24. 4. jsem byl součástí delegace Senátu a delegace PSP, které se zúčastnily v Bruselu výborového setkání Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) Evropského parlamentu se zástupci národních parlamentů na téma Společné zemědělské politiky po roce 2020 (Budoucnost potravinářství a zemědělství).

Před tímto jednáním ještě proběhla krátká schůzka na Stálém zastoupení ČR při EU za účasti velvyslance Jaroslava Zajíčka, kde proběhla diskuse na toto téma a byli jsme také přijati panem J. B. Plewou, generálním ředitelem Generálního ředitelství (DG AGRI) Evropské komise.

Společná zemědělská politika (SZP) je jednou z nejstarších politik EU a vydává se na ni značná finanční částka, už Římská smlouva z roku 1957 stanovila pro zemědělství několik základních cílů. Ze všech uskutečněných jednání, z rozsáhlé a podnětné diskuse mi vyplynulo, že je velký zájem na pokračování ve SPZ, jako jednoho ze zásadních faktorů garantujícího fungování jednotného trhu v zemědělsko-potravinářském sektoru.

Je evidentní, že ČR je v zásadě osamocena se svým nesouhlasem na zastropování či degresivitu přímých plateb. Vláda ČR chce podporu zemědělců bez ohledu na jejich velikost. Panuje však shoda ve vyšší podpoře malých farem, buď řádově vyšší platbou na první hektary (cca 30-40ha) nebo dalšími, zatím nespecifikovanými opatřeními.  Pro mne bylo velmi pozitivní vnímat, že většina účastníků hovořila o nezbytnosti SZP a stejně tak zdůrazňovala potřebu orientace zemědělské výroby tak, aby došlo k naplňování environmentálních hledisek i s ohledem na klimatické změny.

Dle mého přesvědčení nemohou být přímé platby pouze jistým druhem jistého finančního příspěvku pro farmáře, ale díky těmto finančním zdrojům musí být také něco pozitivního vidět v ekologii krajiny, v kvalitě půdy z hlediska obsahu humusu, či schopnosti půdy zadržovat vodu v krajině.

Na druhou stranu musí mít zemědělci ekonomickou jistotu, nemohou prodávat své produkty pod výrobními náklady a musí být chránění před konkurencí z jiných částí světa, kde neplatí žádná omezení, co se týká aplikací chemikálií, či předpisů na ochranu životního prostředí.

 

K uzavření a shodě na SZP vede ještě poměrně dlouhá a trnitá cesta. Najít v této oblasti konsenzus je však zcela zásadní pro budoucnost EU.