Premiérova posedlost

V úterý jsem si vyslechl premiérův projev ve sněmovně, kterým obhajoval novou vládu a její programové prohlášení. Samozřejmě jsem byl zvědavý, co nám poví o problematice životního prostředí, mimo jiné zmínil boj proti suchu a snahu o zadržení vody v krajině, nadmíru důležité téma, které se však jenom omílá a skutečné kroky podpořené a iniciované vládou jsou zatím nepatrné a neviditelné. V této souvislosti začal plamenně hovořit o budování přehrad a děkoval předkům za ty, co již máme. To poděkování je určitě na místě, alespoň v některých případech. Ve vlastním vládním programovém prohlášení však není ani slovo o stavbě přehrad, píše se tam v této souvislosti o pokračování podpory účinných přírodě blízkých vodohospodářských opatřeních a budování malých vodních ploch. Ano, jediná cesta je ve změně zemědělského a lesního hospodaření a v budování drobných vodních ploch. Přehrady vodu v krajině neudrží, jsou bezesporu důležité, prioritně v návaznosti na dostatek pitné vody, netvrdím ani, že naše zem už žádnou nepotřebuje. Nicméně jakmile pan premiér Babiš začne hovořit o velkých investicích je jako vyměněný, ožije, buduje, staví a evidentně, v případě přehrad, hovořil o něčem, co ve vládním prohlášení není ani zmíněno.
Pokud chceme „předat českou krajinu a nádhernou přírodu našim dětem v lepším stavu, než jsme převzali“ (to je citace z vládního prohlášení a úkol nadmíru těžký!), tak se chovejme k přírodě s pokorou, opravujme, udržujme a zásadně změňme přístup ke krajině, miliardové investice do jednotlivých staveb jsou v této souvislosti k ničemu.