Panu prezidentu Zemanovi spíše méně pozornosti

V posledních dnech se opět hodně věcí točilo okolo prezidenta Miloše Zemana, kauza „Novičok“, úvaha o podání ústavní stížnosti na hlavu státu od kolegů ze STAN v této souvislosti, návštěva Moravskoslezského kraje, kterou pan prezident pojal jako děkovačku za vítězné volby a která kraj údajně stála 1,7 mil. Kč.

Můžu pokračovat odmítnutím pana Pocheho jako kandidáta ČSSD na ministra zahraničí, či česká událost číslo jedna spojená s podnikáním čínské společnosti CEFC v ČR, za kterou „stojí“ také pan prezident, který velmi pozitivně vnímá velmoci na východ od nás.

Nicméně jeho oblíbenost u veřejnosti klesá. Pokud by se politici méně veřejně prezidentem zabývali, věnovali mu spíše méně pozornosti, bylo by to podle méh názoru lepší.

Pan prezident Zeman se vyžívá ve střetech, je rád středem pozornosti, je určitě dobrý stratég, navíc disponuje nemalým týmem spolupracovníků, což je velká výhoda.

To, že nemá rád Senát, že by ho snad nejraději zrušil, vypovídá pro mne o tom, že horní komora parlamentu nepracuje špatně, že plní onu očekávanou roli ústavní pojistky a není vůči Hradu servilní.

V souvislosti s panem prezidentem jsem rád, že Polsko nedalo na jeho rady, co se týká Bělověžského pralesa a ve sporu s Bruselem samo ustoupilo a těžbu kůrovcových smrků zastavilo. Pan prezident Zeman není odborník na vše a určitě ne na problematiku ochrany přírody.