Orli skalní v Norsku

Dlouhodobě se věnuji problematice návratu orlů skalních do české přírody, resp. jejich ochraně. Tak jako řada jiných ekologů, ochránců přírody či ornitologů jsem v minulých měsících zaznamenal snahu části norských farmářů, podpořenou některými konzervativními – populistickými politiky z Norska, o odlov 200 exemplářů orlů skalních. V Norsku v této souvislosti probíhala a probíhá velmi bouřlivá diskuse. Norsko má velmi stabilní a početně největší populaci orlů skalních v Evropě. Nezaznamenal jsem žádnou odbornou studii, která by vliv tohoto nádherného, majestátního dravce, podpořila tvrzení, že orel skalní výrazně negativně ovlivňuje stáda ovcí či sobů. Naše zkušenosti, resp. bohaté zkušenosti ze Slovenska tuto teorii, v případě ovcí, určitě nepotvrzují.

V těchto souvislostech jsem se obrátil na velvyslankyni Norského království v Praze, paní Siri Ellen Sletner, a požádal ji o setkání, abych ji mohl problematiku podrobněji vysvětlit z pohledu ekologa, člověka, který se tímto druhem dlouhá léta intenzivně zabývá.

Včera, 8. 11., jsem její excelenci na norské ambasádě v Praze navštívil. Setkání proběhlo ve velmi milé, přátelské atmosféře, paní velvyslankyně si vyslechla mé argumenty, výhrady k radikálnímu řešení redukce populace orlů skalních v Norsku. Z jednání vyplynulo, že ono katastrofické řešení bylo odsunuto, mimo jiné také na základě obrovské vlny odporu jak norské, tak evropské ochranářské veřejnosti.

V současné době naopak probíhá studie a podrobně se monitoruje vliv orlů skalních na volně pasoucí se hospodářská zvířata v zájmových oblastech Norska.

S paní velvyslankyní jsme se dohodli na další odborné spolupráci v této souvislosti.

Dlužno říci, že si přístupu Norska k problematice ochrany životního prostředí velmi vážím, v mnoha ohledech nám mohou být vzorem.

Co se týká druhové ochrany volně žijících živočichů, tam se občas názory různí, ale evidentně může vzájemná komunikace napomoci při jejich řešení.