Několik postřehů z Gruzie

Gruzie je země s velmi bohatou historií, dějiny této země, která je rozlohou jen trochu menší než ČR, ovlivňovali antičtí Řekové, Arabi, Mongolové, Peršané i Turci. V novodobých dějinách pak Sovětský svaz, resp. Rusko. A ukazuje se, že Rusko je i největším problémem současnosti, okupace Abcházie a Jižní Osetie, které jsou nedílnou součástí mezinárodně uznávaných hranic Gruzie, je obrovskou křivdou. Navíc v posledních měsících opět došlo k eskalaci napětí po zadržení tří státních příslušníků Gruzie okupačními jednotkami v Abcházii, přičemž jeden z těchto Gruzínců zemřel za podivných okolností – hovoří se o mučení, neposkytnutí zdravotní pomoci. V této souvislosti je zajímavé, že jsem osobně nepostřehl, že by o tomto vážném incidentu informovala česká média. Navíc okupanti plíživě posunují ostnaté dráty dále do nitra Gruzie. V eminentním zájmů Gruzie je řešit tento problém nekonfliktně, diplomatickou cestou, s výraznou podporou velmocí, EU a mezinárodních organizací. Jiná cesta zřejmě ani není, je to souboj Davida s Goliášem.

Dalším nemalým problémem Gruzie byl a je odchod mladé generace do zahraničí, především USA, odešlo údajně až milión lidí, v současné době je v Gruzii cca 4,5 miliónů obyvatel. Těch úskalí a problémů této země na hranici Evropy s Asií je samozřejmě ještě hodně, nicméně je vidět velká snaha přiblížit se Evropě a v této souvislosti se poměrně výrazně projevuje program Východního partnerství EU, který také iniciovala ČR. Gruzii se dostává poměrně velká materiální a duševní pomoc. V této souvislosti je potřeba pochválit aktivity české ambasády v Tbilisi a jmenovitě velvyslance Tomáše Pernického. Ze všech jednání, které měla naše delegace, vyplynulo, že Česká republika má v Gruzii velmi dobré jméno a vzájemné vztahy lze považovat za více než přátelské. Na všech jednáních, kterých jsme absolvovali bezmála 20 během tří dnů, a to jak na půdě parlamentu, tak na vládních úřadech, byli gruzínští partneři ujištěni naší podporou v návaznosti na vstup do EU či NATO. Je potřeba však konstatovat, že tato cesta bude ještě hodně dlouhá a také nejistá. Samozřejmě především záleží na Gruzíncích, na jejich politických reprezentantech, na tom, jestli jsou schopni zvládnout politickou kulturu a parlamentní demokracii, tam jsou ještě velké mezery. Jsou ještě spíše na počátku cesty a sladit politické a mocenské zájmy, rozvoj ekonomiky a současně třeba řešit problematiku ochrany životního prostředí velmi nesnadné a bude trvat dlouhou dobu. Pozitivní je, že v Gruzii se o politiku zajímají mladí lidé, to je určitě slibné pro další léta.

Ekonomika se v Gruzii rozvijí, součástí naší delegace byla i skupina 15-ti českých podnikatelů, která vedla většinou separátní jednání se svými partnery. V této oblasti je zcela nezbytné dodržování obchodních pravidel a smluvních podmínek, což bylo při těchto schůzkách několikrát zdůrazněno. Trochu mám obavy z jakési živelnosti a z toho, aby dokázali sladit ekonomické zájmy například s environmentální problematikou, to se týká i rostoucího turismu. Mají nádhernou přírodu, moře, impozantní Kavkaz (ten jsme viděli bohužel jen z velké dálky), bohatou biodiverzitu, i když volně žijící druhy živočichů, především větší savci, dostali během občanské války „na prdel“, což se dá v těch extrémních podmínkách a v boji o přežití pochopit. Velké rezervy má bezesporu zemědělská výroba. Hlavní město Tbilisi bylo pro mne trochu zvláštní, je zde hodně nových, poměrně impozantních staveb, většinou „skleněných“, je tu zajímavé historické jádro, řada rozestavěných výškových staveb, nicméně téměř se tu neopravuje, neudržuje stávající bytový fond a starší zástavba, což je těžko pochopitelné. Evidentně velkou moc zde má pravoslavná církev a osobně patriarcha této církve, v Gruzii se staví v poměrně velké míře nové sakrální objekty, nicméně chybí nemocnice, školy, sociální služby.

Dostalo se nám velmi milého a přátelského přijetí, máme spoustu společného, např. negativní zkušenosti s okupací našich území, i  Gruzie v těchto dnech slaví 100. výročí státnosti, je řada oblastí kde může Česká republika pomoci a věřím, že tak bude nadále konat i s velkou podporou horní komory parlamentu.