Korespondenční rozhovor pro obnovitelně.cz

25.5.2020 vyšlo na webu  obnovitelne.cz

 

Jste jedním z autorů petice Krajina bez jedů. Můžete prosím popsat, proti čemu petice bojuje? 

Tato petice je prioritně zaměřena proti plošné aplikaci rodenticidu STUTOX II, který je určen k likvidaci hraboše polního. Aplikace tohoto jedu v loňském roce prokazatelně způsobily úhyny necílových druhů, šlo o desítky zajíců, bažantů, ale také dvou čápů bílých, jejichž kadávery jsem osobně předával k vyšetření na Státní veterinární ústav do Olomouce. Z mého pohledu nelze používat v zemědělství chemické látky, které mohou zasáhnout negativně potravní řetězec. Podle našeho názoru je plošná aplikace tohoto přípravku v rozporu s platnou českou i evropskou legislativou, z toho důvodu jsem také inicioval mezi senátory ústavní návrh na zrušení nařízení Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského ze dne 6. 3. 2020 č. j. UKZUZ 041729/2020 o povolení přípravku na ochranu rostlin Stutox II (5114-0) pro omezené a kontrolované použití. Jsem přesvědčen, že je potřeba pesticidy i anorganická hnojiva omezit, a naopak rozumně posílit organickou produkci, tedy živočišnou výrobu. Tento trend by měl být celoevropský a dle mého soudu nemá smysl více zintenzivňovat zemědělskou výrobu ve smyslu zvyšování výnosu z hektaru. Určitě je to hodně o změně zemědělské dotační politiky EU i členských států.

Komu je petice přímo určená a kolik podpisů potřebujete?

Petice je určena ministru zemědělství panu Miroslavu Tomanovi a zatím ji podepsalo 15 tisíc občanů. Neměli jsme vysloveně ambice dosáhnout desíti tisíc podpisů, aby bylo možné petici předat k projednání horní komoře Parlamentu ČR, tedy Senátu, ale přesto se to povedlo.

Jak by podle Vás měli zemědělci a správci krajiny proti hrabošům správně postupovat, aby nedocházelo k zamořování krajiny jedy?

Humbuk kolem hrabošů polních pomalu končí, tak jak bylo biology předvídáno a vyplývá to z ekologie tohoto druhu, každá gradace jednou skončí přirozenou formou. Sám jsem se před řadou let jako agronom touto otázkou intenzivně zabýval. Hodnotit populaci hrabošů jenom podle používaných nor je nepřesné, velmi záleží na věkové struktuře těchto drobných zemních hlodavců a na dalších bio faktorech. Důležitá je biologická prevence, tedy zjednodušení lovu dravcům a sovám tím, že se umístí do rozsáhlých polních kultur „berličky“ preventivně, ne až dojde ke gradaci, predátoři tak mohou případnou gradaci zmírnit. Jedním z dalších opatření je vytváření umělých hnízdních možností pro vybrané druhy těchto ptačích predátorů. Například to platí pro poštolku obecnou, která z řady polních ekosystému zcela vymizela, ale naše budky umístěné na stožárech VVN jsou v tomto roce obsazeny ze 100 %! Z ornitologických dat z loňského roku je zcela patrné, že dravci a sovy na gradaci reagovali, samozřejmě s určitým zpožděním, třeba sovy pálené hnízdily i třikrát, zaznamenaly se případy, kdy u nich bylo vyvedeno i 9-12 mláďat. Pozitivně na gradaci hraboše reagovaly i další druhy jako moták lužní, kalous pustovka a samozřejmě poštolka obecná či puštík obecný. Jsou tu samozřejmě i dostupná agrotechnická opatření, jedy je potřeba vynechat.

Co je z Vašeho pohledu hlavní příčinou přemnožení hraboše v české krajině a mohli jsme tomu nějakým způsobem předejít?

Dlouhá léta byl naprostý klid, hraboši téměř nebyli vidět, populace skomíraly, u nás v našem novojičínském regionu nepamatuji gradaci tohoto drobného zemního hlodavce dlouhá léta. Sešlo se však více faktorů, především sucho a příznivé teploty, samozřejmě také zjednodušená agrotechnika. V současné době se v zásadě nepraktikuje hluboká orba, která bezesporu velmi ovlivňuje biotop hraboše. Prostě nikdo s tak masivní gradací hraboše polního nepočítal. Jak už jsem se zmínil, velmi důležitá je podle mě biologická prevence.

Dlouhodobě se zabýváte návratem ohrožených zvířat do volné přírody. Můžete říct, jaká je situace ohrožených druhů u nás i ve světě? 

Obecně je možné říci, že biodiverzita, tedy rozmanitost, bohatství života na Zemi je pro nás velmi závažným problémem, ohrožení celé řady druhů na světě je velké a souvisí to především s exploatací a znečištěním přírodního prostředí – krajiny, moří a oceánů. Samozřejmě úplně stačí, když zůstaneme „doma“, máme tady v této souvislosti dost vlastních problémů, ale řada z nich je bezesporu řešitelná. Mnohdy by stačilo jenom více ohleduplnosti, citu, úcty a pokory k přírodě. Nutně potřebujeme nejen zachovat místa pro „divokou přírodu“, ale také šetrnější zemědělství, druhově pestré lesy s převahou listnáčů a různověké porosty. V souvislosti s dopravní infrastrukturou je třeba řešit prostupnost krajiny pro mnohé volně žijící živočichy, tam máme také velké rezervy. Co se týká legislativních kroků, pak bezesporu zásadní bude novela zákona o myslivosti. Nad to se velmi přimlouvám a budu podporovat vypracování evropského plánu stabilizace a posílení biodiverzity, protože ta nezná hranice a řešení z úrovně Evropy mi připadá smysluplné.

Podařilo se Vám během Vašeho profesního působení vrátit nějaký ohrožený druh zpět do krajiny?

Osobně jsem velmi rád, že se mi společně s kolegy podařilo vrátit do české přírody hnízdní druh orla skalního, což do značné míry považuji za svůj životní ochranářský úspěch. Projekt trvá i nadále, je to běh na dlouhou trať, výsledky projektu velmi – a mnohem více než jsme očekávali – ovlivnily negativní lidské faktory, mohli jsme být mnohem dále nebýt zástřelů, otrav či úhynů na elektrických sloupech vypuštěných jedinců orla skalního. Nicméně po více jak 100 letech tento druh opět na našem území hnízdí a je zde už základ hnízdní populace, a to je pohlazení po ochranářské duši.

Jak můžete situaci ohrožených druhů z pozice senátora ovlivňovat? A zaznamenal jste v minulosti v této oblasti nějaké „politické“ úspěchy?

Je to samozřejmě především v rámci nově projednávané legislativy, která s tímto souvisí. Co se týká legislativních kroků, pak nás čeká v této souvislosti zásadní novela zákona o myslivosti, tato se připravuje, představy jsou však různé a bude to ještě urputný „boj“. Myslivecké lobby je pořád velmi silné. Dále se velmi přimlouvám, a jako místopředseda senátního Výboru pro záležitosti Evropské unie, který má na starosti i problematiku životního prostředí a zemědělství, se budu zasazovat o vypracování evropského plánu stabilizace a posílení biodiverzity, protože je to samozřejmě globální problém, a jeho řešení z evropské úrovně, doufejme, přinese i patřičný globální pozitivní dopad. Věřím, že z Evropské komise přijdou v této souvislosti podněty k projednání v národních parlamentech.   Protože moje hlavní povinnosti z velké části spadají do práce ve Výboru pro záležitosti Evropské unie, zabývám se tedy primárně evropskou legislativou. Z pozice senátora se však snažím spolupracovat, ovlivňovat a iniciovat aktivní druhovou ochranu živočichů ve spolupráci s nevládními organizacemi, především s Českým svazem ochránců přírody, ale také s odpovědnými státními institucemi jako je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR či Ministerstvo životního prostředí.

Jak by podle Vás stát měl ohrožené druhy správně chránit a věnovat se ochraně krajiny celkově, aby to bylo udržitelné a pro přírodu přínosné?

Nesmírně důležitá je účinná územní ochrana přírody, tedy chráněná území, která by měla zajišťovat jakousi základní kostru životního prostředí pro všechny druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, samozřejmě ruku v ruce se šetrným přístupem k celé krajině. Bohužel negativní antropogenní tlaky na velkoplošná chráněná území, ať už jde o Národní parky, či CHKO, jsou obrovské. Jsem přesvědčen, že státní ochrana přírody by měla mít větší respekt u veřejnosti. Zatím spíše registruji snahy některých politiků o různé oklešťování.  Je to bezesporu také o ekologické výchově, osvětě a edukaci celé společnosti, zatím ani tyto snahy nejsou příliš úspěšné.

Současně vedete záchrannou stanici. Se kterými zvířaty na záchranné stanici nejčastěji pracujete? 

Naše záchranná stanice v Bartošovicích je nejstarší ve střední Evropě, funguje již 37 let, ročně v současné době přijmeme hodně přes 2000 tisíce zvířat. Z neustále narůstajícího počtu pacientů nemáme žádnou radost. Pro představu v roce 2019 jsme přijali 2160 živočichů 119 druhů. Z toho bylo 2124 volně žijících živočichů 111 druhů. Savců bylo 84 ze 20 druhů, ptáků 1272 ze 84 druhů, plazů 6 ze 3 druhů, dva obojživelníci dvou druhů. Nejčastěji přijímanými druhy jsou ježek západní, poštolka obecná, rorýs obecný, zajíc polní, kos černý, veverka obecná, holub hřivnáč, puštík obecný, káně lesní, rehek domácí. Těchto 10 druhů tvoří 61,4 % všech příjmů volně žijících živočichů. Nově přijatým druhem byl jeřáb popelavý. Do přírody po vyléčení, rehabilitaci, či přípravě odchovaných mláďat na vypuštění vracíme zpět okolo 55 %. Současně provozujeme návštěvnické středisko Dům přírody Poodří, kde se věnujeme edukaci a osvětě, v loňském roce jím prošlo více jak 15 tisíc návštěvníků.

A jak by se k ohroženým druhům a zvířatům obecně měli zemědělci a lidé podle Vás správně chovat?

O zemědělství jsem již hovořil, jde v kostce o to hospodařit šetrněji, trochu méně intenzivně a také s ohledem a citem k volně žijícím zvířatům, krajina je jejich domov, jiný nemají. Obecně by lidé měli o přírodě vědět více, bez základních školních biologických a ekologických znalostí, nemůže většinou vzniknout ani adekvátní vztah k přírodě. Bohužel se často setkáváme se zcela elementární neznalostí druhů, např. lidé nepoznají holuba, kosa, či třeba poštolku. Ve vztahu k záchranným stanicím by pak lidé měli vědět, že než nějaké zvíře odeberou z přírody, v domnění, že potřebuje lidskou péči, tak je vhodné předem kontaktovat nejbližší záchrannou stanici a konzultovat s ní, zda je vůbec potřebné a správné dané zvíře zachraňovat. V ČR existuje pod patronací Českého svazu ochránců přírody tzv. Národní síť záchranných stanic, která zajišťuje péči o zraněné, či jinak handicapované volně žijící živočichy.