Ještě k 9. schůzi Senátu – statut veřejné prospěšnosti

Nečekaně bouřlivou atmosféru vyvolal senátní tisk (č. 176), kterým se mění některé zákony v souvislosti se zrušením statusu veřejné prospěšnosti. Ukázalo se, že tento statut, který byl včleněn do nového občanského zákoníku, se přes snahu ministerstva spravedlivosti nepodařilo naformulovat tak, aby došlo k mezirezortní dohodě a bylo možno podat vládní návrh zákona k projednání Parlamentu ČR. To je, z mého pohledu, celkem pochopitelné, vůbec totiž není snadné jednoznačně formulovat a definovat co je a co není veřejná prospěšnost, názory na občanské iniciativy se velmi, velmi různí. Nicméně pakliže se v Senátu objeví něco co „zavání“ spolky, je to jako „červený hadr“ pro některé senátory, jak z pravého, tak z levého křídla. Tito senátoři pak začnou rozebírat, jestli ty, či ony spolky mají mít veřejnou finanční podporu, či ne a naprosto nepochopitelně veškerá zloba směřuje na environmentální aktivity. Argumentuje se vším možným, především pak prodlužováním správních řízení. Nicméně není mi známo, že by existovala nějaká statistika, či studie, ze které by plynulo, zda a do jaké míry spolky „neoprávněně prodlužují“ správní řízení nebo se v nich dopouštějí nějakých destrukcí. Jde o pouhé spekulace. Pro část populace je prostě nepochopitelné a možná i nepřijatelné, že zájmy ochrany životního prostředí, ochrany přírody a krajiny, mohou být pro jiného důležitější a cennější než zájmy investorů – developerů. Mnohdy neberou v potaz ani nedostatečně zpracované projektové dokumentace, které s tím, či oním, vůbec nepočítají.

Největší dotace ze státního rozpočtu pro zájmové spolky jdou bezesporu na sport a jsou to nemalé peníze, nic proti sportu, sám v rámci možností aktivně sportuji a některá sportovní odvětví se zájmem sleduji. Dění v posledních týdnech a měsících nám ukazuje, že v této sportovní oblasti, spolků nemusí být a není vše v pořádku.  

Jsem přesvědčen, že by se mělo ke všem spolkům přistupovat stejně, bez předsudků a objektivně.