Ještě k 8. schůzi Senátu

Opět bylo jednání pléna Senátu poněkud hektické (z plánovaných tří dnů se jednání zkrátilo na dva, ale s tím, že ve čtvrtek jsme jednali do půlnoci), opět jsem se poučil a vnímal, na základě proběhlé diskuse, některé projednávané tisky i třeba z jiného úhlu pohledu.

Řada kolegyň a kolegů je v tomto „parlamentním světě“ zběhlých a velmi zkušených. Také jsem se zase trochu pobavil, někteří senátoři jsou velmi vtipní a současně mají moudrá vystoupení, doporučuji např. poslechnout si záznam vystoupení senátora Žaloudíka k diskusi o zákazu kožešinových farem.

O tom, že jednání bylo skutečně hektické, svědčí to, že jsme museli projednat téměř 60 tisků. Potěšilo mě, mimo zákazu chovu kožešinových zvířat, že jsme velkou většinou schválili vyslání našich vojáků na preventivní misi NATO do Polska a pobaltských zemí. Zazněly sice proruské argumenty, nicméně byly, naštěstí, ve velké menšině. Pořád mám v povědomí rok 1968 a nechci, abychom se stali opět gubernií Ruska, ale ani Číny, či USA. Patříme k západním zemím, jsme členy NATO a musíme si plnit spojenecké závazky.

Asi nikdo nečekal, že se Senát vzepře ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Královstvím Saúdské Arábie o leteckých službách, je to sice, více méně symbolické gesto, nicméně většina senátorek a senátorů se tak negativně vyjádřila k režimu, který není demokratický, který podporuje terorismus, který netoleruje křesťanství.

Přijatým stanoviskem k tzv. Bílé knize o budoucnosti EU, kterou se intenzivně zabýval především náš senátní Výbor pro záležitosti EU,  jsme se jednoznačně přihlásili k členství v EU. Dle mého soudu není jiná cesta, nemáme lepší alternativu z bezpečnostního, ekonomického, či politického hlediska.

Jednu záležitost vidím jako velkou prohru, a to schválení novely k zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, které předkládalo ministerstvo životního prostředí, po novele stavebního zákona je to další zásadní okleštění práv občanů se vyjadřovat k velkým investičním záměrům. Přijde mi, že pohled na občanské iniciativy je u většiny členů Senátu velmi negativní, vnímají se jen občasné úlety nevládních ekologických organizací, ale ne celá řada jejich velmi cenných podnětů a návrhů na řešení, nemluvě o spoustě odvedené práce ve prospěch ochrany přírody.

Často nabývám pocit, že chceme  stavět, stavět, stavět, pokud možno bez ohledu na zájmy občanů, bez ohledu na ochranu zemědělské půdy, bez ohledu na ochranu přírody, ale v souladu se zájmy developerů.

V případě poslaneckého návrhu zákona, kterým se mění zákon o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv, který Senátem prošel, mám neutrální postoj, nehlasoval jsem pro něj, nicméně právních nejasností v této souvislosti dle mého přesvědčení spíše přibylo. Na rozdíl od některých kolegyň a kolegů jsem se občanské iniciativě Rekonstrukce státu nezavázal, tlak před senátními volbami byl velký, nicméně neznal jsem detailně související zákony a tak jsem, přes osobní přesvědčení, že tyto normy bezesporu zřejmě podpořím, nevyjádřil jednoznačný souhlas k něčemu, o čem nemám podrobné povědomí. Svou roli bezesporu hrál i fakt, že jsem se za 25 let fungování v komunální politice s podplácením – korupcí osobně nesetkal.